Příběhy mých klientů
Ondřej Škoch, baskytarista kapely Chinaski, o Přirozeném pohybu
Někdy kolem puberty mi byla diagnostikována Scheuermannova choroba, kvůli které mě záda bolela v podstatě neustále. V kapele Chinaski hraji na baskytaru, která dost váží, a po koncertech jsem měl skutečně velké bolesti. Hledal jsem tedy efektivní cvičení, které by mi pomohlo zlepšit celkovou kondici a zbavilo mě bolesti zad.
Ze začátku jsme s Matyášem několik let cvičili v posilovnách, kde jsem zvedal činky a učil se správně dýchat. Určité zlepšení se dostavilo, ale při větší zátěži se obtíže vždy vracely. Skutečný obrat přišel až s “Přirozeným pohybem”. Celkově se mi změnilo držení těla a bolesti zad jsou již jen chvilkové a vždy se cvičením dají vyřešit. Dělám věci, které jsem si ani nedovedl představit, a cítím výrazný posun od jednoho tréninku ke druhému. Za hezkého počasí chodíme cvičit ven, v zimním období jsme cvičili doma a soustředili se na visení, vzpory na rukách a také na sílu a flexibilitu chodidel. Výsledek se dostavil, protože mi nedávno na noze zaparkovalo auto a asi 10 vteřin na ní nehybně stálo. Nedošlo k žádné zlomenině a k nemalému překvapení doktorů jsem týden na to stál bez obtíží na pódiu. Mám za sebou náročné turné, které pro mne bylo v minulosti zdrojem velkých bolestí. Teď mohu říct, že se cítím opravdu dobře.
15.6.2015
Jmenuji se Štěpán Škoch. Jsem hudebník – saxofonista skupiny Chinaski a majitel zvukového studia All Senses Production. Je mi 38 let a od 13 let navštěvuji rehabilitace kvůli vadě páteře (Scheuermannova choroba).
Páteř při hře na saxofon, častém cestování autem, stěhování aparatury, nebo vysedávání ve studiu zatěžuji nadstandardně. Z toho důvodu jsem pravidelně trpěl zablokováním zad a častými bolestmi, které mne omezovaly v profesním i soukromém životě.
Snažil jsem se svůj stav přijmout jako fakt, se kterým se nic moc nedá dělat ... Pokaždé když se stav zhoršil výrazně, docházel jsem k Mgr. Pitrmanové, která mi velice pomáhala. Vždy však zdůrazňovala krátkodobost účinku rehabilitace bez pravidelného cvičení. Proto jsem začal cvičit s Matyášem Kozmou. Zlepšení jsem začal pociťovat velmi brzy a za necelé dva roky jsem se ke svému velkému překvapení dostal do stavu, kdy mne vada páteře neomezuje.
Zpevněním svalů, o kterých jsem ani nevěděl, že je mám, se mi celkově změnilo držení těla. Jsem schopen mnohem větších fyzických výkonů, a když už k nějakému zablokování dojde, jsem schopen to do tří dnů rozcvičit. (Dříve se jednalo o tři týdny rehabilitací.)
Díky této změně, jsem se mohl začít věnovat lezení, turistice a běhání.
Celkově vnímám i velký pozitivní dopad cvičení s Matyášem na svou psychickou kondici ...
Když mi v patnácti letech říkal jeden doktor k mému stavu: „… už je vymalováno, to se nezmění ...“, byla to ta největší pitomost, které jsem uvěřil.
Také je příjemné díky cvičení s Matyášem poznat pravdivost teze: „Když něco tělu dáváte, ono vám to vrátí.“
27.12.2013
Mé jméno je Veronika Malá (6. května 1994). Od 6-ti let hraji házenou. Prošla jsem všemi dorosteneckými a juniorskými reprezentačními kategoriemi a jsem zařazená do širšího kádru reprezentace žen. Házená mě chytla už od malička, miluju všechny sporty, miluju pohyb, házená mě prostě naplňuje.
O to větší pro mě byla rána, když jsem si začátkem října 2011 na tréninku při změně směru přetrhla křížový vaz v koleni. Následovala operace. Začátek byl hodně těžký. Rekonvalescence po operaci trvala hodně dlouho, bylo to i těžké unést psychicky. Tím se ale dostávám k Matyášovi. S ním jsem se poprvé setkala v listopadu 2011. Ještě před operací jsem začala s Matyášem cvičit 2x týdně hlavně střed těla.
Vysvětlil mi, že břišní svaly drží všechno a jsou nejdůležitější, co se týče držení těla. Při diagnostice mi také zjistil předsunutí krční páteře a následně jsme to začali řešit různými protahovacími cviky. Zhruba po 6 měsících se dalo dohromady mé koleno a začali jsme pracovat i na jiných částech těla, aby došlo k co největšímu zlepšení. Do té doby jsme cvičili hlavně břicho a protahovali se. Začali jsme více zapojovat nohy, ruce a posilovali jsme mezilopatkové svaly, které mají tendenci ochabovat. Švih je v házené důležitý na prudší střelu, takže jsme začali pracovat na rychlejším švihu a nohy jsme posilováním připravovali na rychlé změny směru a aby nabraly objem po rekonvalescenci.
Sečteno, podtrženo, v září 2012 jsem se vrátila na palubovku a byla znát citelná změna. Ránu jsem měla přesnější a o dost prudší než předtím, kondice byla taky super. Začala jsem si uvědomovat, že cvičení s Matyášem funguje. Koncem sezony jsem byla vyhlášena Talentem roku v házené.
Děkuji Matyášovi, že mi pomohl, a věřím, že budeme spolupracovat i dále.
Veronika Malá
3.3.2014
Dobrý den,
Jmenuji se Kamil Říha, je mi 22 let, od svých zhruba 7 let hraji basketbal. V mládežnických kategoriích jsem nastupoval za národní tým a později jsem si zahrál i nejvyšší seniorskou soutěž v ČR – Mattoni NBL. Bohužel, než jsem se potkal s Matyášem, poznal jsem většinu všech nejobvyklejších zranění, které mi bránily v lepším kariérním růstu. Toto několikaleté období, kdy jsem téměř každý měsíc měl nějaké drobné nebo klasické zranění, jako výrony kotníků, přetížené nebo natažené svaly mě poznamenalo i psychicky. Završila to operace kolene, které se mi špatně hojilo a vyřadilo mě do konce sezóny. V té chvíli jsem přemýšlel o ukončení kariéry. Naštěstí mi jedna kamarádka doporučila najmout si trenéra v posilovně. Byl to skvělý nápad a do dneška jsem vděčný, že jsem narazil zrovna na Matyáše. Během několika týdnů se můj stav rapidně zlepšil a začal jsem věřit svému tělu. Začal jsem se připravovat na novou sezónu za pomoci tréninkového plánu, který mi Matyáš sestavil, a vše se začalo zlepšovat. Nyní to jsou zhruba 2 roky od léta, kdy jsem s Matyášem začal posilovat a během této doby jsem nevynechal ani jeden zápas. Drobným zraněním se sportovec asi nikdy nevyhne, ale musím zaklepat, ty vážnější se mi vyhýbají a věřím, že to tak bude i nadále. Tímto bych chtěl poděkovat Matyášovi, že mě dokázal spravit a že můžu nadále hrát sport, který mám tak rád.
6.2.2014
Jmenuji se Ája Škochová, jsem ročník 1946 a na důchod jsme se přestěhovali z Prahy do Písku, do rodného domu mého manžela. Celá léta jsme sem jezdili na víkendy a prázdniny a moc jsem se těšila, až si budu krásy Písku užívat celoročně. Ale v roce 2010 jsem uklouzla na zledovatělém chodníku a podjely mi nohy. Obě ruce jsem měla plné a tak jsem spadla na bedra a ještě jsem se praštila do hlavy, až mi zajiskřilo před očima. Bezprostředně jsem to neřešila, protože v té době si moje švagrová rozbila na skalách hlavu a jedinou léčbou byl klid. Po nějaké době mě ale začala bolet záda a brnět nohy, když jsem se rozhlédla v Kauflandu po regálech, chtělo se mi zvracet a chůze se pro mne stávala čím dál obtížnější. Když jsem v létě zjistila, že nemohu ani plavat a jezdit na kole, přece jen jsem začala obcházet lékaře a fyzioterapeuty. Zjistili mi vyhřezlé ploténky v bederní i krční páteři, doporučili nepřetěžovat páteř a neprochladnout, opatrně cvičit. Pak jsem zkoušela různé rehabilitace a masáže, ale nikam to nevedlo. Byla jsem smířená s tím, že už nikdy nebudu moci dělat všechno to, co jsem měla tolik ráda: ranní jízdu na kole, pak plavání na jezu po hladině s třpytivými šupinkami vycházejícího slunce, dlouhé procházky v Píseckých horách. Záviděla jsem lidem na ulici už jenom to, že chodí. Bez prášků proti bolesti jsem nepřečkala den. Nakonec jsem dostala od dětí k narozeninám cvičení s Matyášem Kozmou. Kromě cvičení, mne učil sedět, stát, chodit, zvedat těžké věci. Má zvláštní dar empatie, pozná, jak se cítím, co mi dělá dobře a co ne. Podle toho upravuje cvičení. Teď už cvičíme 2x týdně třetí rok a já zase chodím, jezdím na kole, plavu. A všechno to neberu jako samozřejmost, ale jako nádherný dar. Když jsem byla na kontrole u lékaře, měl ze mne velkou radost a řekl mi: „To je výsledek toho, že jste cvičila pravidelně a dlouhodobě. Většinou toho lidi nechají, když se jim hned neuleví nebo při prvním zlepšení.“ Jako bonus jsem si ještě vylepšila postavu tak, že v žertu říkám, jestli to tak půjde dál, mohla bych se přihlásit do soutěže Miss Seniorka.
26.1.2014
Olga Kolísková, Písek
Příběh napravených zad
Mým povoláním je jednak pomocná účetní v soukromé kamenické firmě, a jednak genealogie (sestavování rodokmenů). Obojí představuje práci u počítače, mnohdy šest i více hodin s myší v jedné ruce.
Asi před třemi lety si tato stereotypní práce vyžádala svoji daň. Začala mě bolet záda a pravá ruka, která byla nejvíce namáhána. Bolesti postoupily tak, že jsem si myslela, že tuto práci nebudu moci dále vykonávat. Zkusila jsem chodit pravidelně plavat, obešla několik lékařů včetně rehabilitačních odborníků v nemocnici. Absolvovala jsem i některé procedury na písecké rehabilitaci. Vše pomohlo na čas, ale nic trvale. Říkali mi, že mám zablokovanou bederní páteř, ztuhlou krční páteř a víceméně se snažili odstranit následek, nikoli příčinu.
Nakonec jsem zkusila pravidelně cvičit a přihlásila se do fitness klubu Harmonie v Písku. Zde se mi začal věnovat trenér Matyáš Kozma. Nejprve mi udělal tzv. diagnostiku, což je asi hodinová prohlídka, kdy posoudí stav vašeho těla, svalů, a vaše zlozvyky v držení těla. Teprve zde jsem se dozvěděla, co mi vlastně způsobuje bolesti ruky a zad. Nejprve mě velice udivila jeho otázka, jestli mě někdy bolí kolena. Uvědomila jsem si, že mě opravdu někdy bolí. Matyáš mi pak řekl, že mám oslabený svalový systém, kdy toto oslabení začíná od kolenou, pokračuje přes bederní páteř a bránici a končí u ruky. Sestavil mi sadu cviků, kterou jsme zpočátku cvičili dvakrát týdně jednu hodinu. Překvapilo mě, že první věc, kterou jsme začali dělat, bylo posílení bránice: učila jsem se dýchat, jako dýchají malé děti – do břicha. Žádný z lékařů se nezaobíral mým problémem s bolením zad komplexně, ale každý se pouze snažil odstranit bolest v konkrétní části těla.
Po čtrnácti dnech pravidelného cvičení bolesti ustoupily, za šest týdnů vymizely úplně. Cvičení jsme posléze upravili tak, že chodím jednou týdně s trenérem a jednou nebo dvakrát cvičím soustavu cviků, které mi připravil trenér Matyáš. Toto vše doplním jednou týdně cvičením Pilates.
Chodím již takto cvičit dva roky. Zpevnila se mi postava, narostly svaly, zlepšila fyzická kondice a hlavně mohu dále pracovat u počítače ve stejné míře a bez bolesti zad. Cvičení se ovšem musí provádět pravidelně a občas mi trenér Matyáš cviky mění podle toho, jak se mění moje svaly a jejich vytíženost. Matyáš Kozma přistupuje ke každému z klientů specificky. Nenásilně v souladu s přírodními zákonitostmi se snaží vrátit vašemu tělu to, co mu dlouhodobé sezení u počítače, jízda v autě a absence pohybu vzaly.
Z tohoto důvodu všem, co mají nějaké problémy se svým tělem, doporučuji Matyáše Kozmu. Pozvedne vám nejenom tělo, ale i duši.
2.2.2014
Ahoj. Jmenuji se Lukáš Chlopáň je mi 18 let.
Od mých 17 let jsem se rozhodl posilovat, protože jsem byl hodně slabý. Tak jsem si koupil domů Benchpress lavici a činky. Cvičil jsem rok pravidelně 4x – 5x týdně, málokdy jsem vynechal. Během toho roku jsem zvýšil zátěž na cvicích v průměru o 3 – 10 kg, ale výsledky nebyly vidět. Pak jsem si začal všímat, že mé levé prso je větší než pravé, to bylo jakoby splasklé, jako kdyby tam skoro žádný sval nebyl. Bylo to vidět hned na první pohled. Hodně mě to štvalo, tak jsem se rozhodl, že se o tom s někým poradím. Našel jsem Matyáše Kozmu, popsal jsem mu svůj problém, pak jsme se sešli a zjistil jsem, že mám špatná záda a svaly nepracují, jak by měly. To, co jsem cvičil doma, jsem hned zapomenul a začal jsem důvěřovat Matyášovi. Už po 2 – 3 měsících cvičení v posilovně podle plánu, který mi Matyáš sestavil, jsem viděl dobré výsledky, svaly mi narostly víc než po roce cvičení doma. Jsem mu strašně moc vděčnej a štastnej, že jsem měl to štěstí a našel právě jeho. Teď je to něco málo přes půl roku, co cvičím podle Matyáše, mám 3 cvičební plány, a výsledky jsou ohromné. Můžu ho jen doporučit.
„Kolik do tréninku dáš, tolik získáš“
8.2.2014
Chci poděkovat skvělému trenérovi Matyáši Kozmovi za jeho tréninky, které jsem s ním měl před dvěma lety. Mému životu jsi dal nový smysl a směr. Pořád používám tvé tipy a rady abych se dále zlepšoval. Děkuji ti za vše, co jsi mě naučil.
Lukáš Chlopáň
9.7.2015
"Vracím se na základnu (úplně rozbitá)"
Takovouto SMS jsem poslala Matyáši Kozmovi, když jsem si s ním domluvila hodinu tréninku. On tedy už klienty netrénuje, on se s nimi hýbe sám, protože pohyb miluje. Přirozený pohyb. Je to mover. A hrozně šikovný, už mi několikrát pomohl a spravil mi držení těla (po porodu a kojení), zbavil mě vypouklého břicha (mno, prostě vykrmeného panděra). Hrozně mě to s ním baví, protože i jeho pohyb baví. Ten kluk na sobě hrozně maká a předává tu energii i svým klientům. A co jsme spolu dělali?
Byli jsme venku v přírodě, kolem nás pobíhal (a s námi i cvičil, aby ukázal, že je lepší, než maminka- a byl lepší!) můj mladší synek, protože kam s ním po školce, ne? Do přírody cvičit......
Nejdřív Matyáš zjistil, jak na tom jsem, jak se hýbu. Pořád mě chválil, asi po té SMS čekal, že se nehnu, neohnu, nepopoběhnu. Když jsme ale cvičili s rukama, už jsem protestovala, tedy ruce. Práce na PC a jejich malé využití jim dávají zabrat, to bolelo moc. Když jsem se pověsila na tyč, tak jsem se udržela jen chvilku. Ale když jsem to zkusila za půl hodiny znovu, asi jsem vyrostla nebo co! Šlo to o trochu lépe, i břišní svaly ožily:-)
A pak mě učil běhat! MĚ!!!!!! Jak jste na tom se stylem běhání vy? Já dopadám pěkně na paty, rukama hezky hýbu, abych zapojovala i břicho a záda (tím pádem si rozhazuji držení celého těla), prostě si pěkně ničím nohy ve svých drahých růžových botkách. Když jsem na místě zkoušela, jak mám běhat a závistivě okukovala synka, jak to všechno dělá přirozeně správně, a pak se trochu předklonila a vyrazila vpřed, dostalo moje odhodlání nový rozměr. „ Čoveče, dyk to půjde. I našeho psa prý uběhám.“:-)
Další výzvou je pak zpráva mého nechutně mladého souseda, který jako že prý,kdy začneme běhat! Prý po Vánocích trochu přibrall! Je konec dubna, to si všiml brzy, co? Ti mladí dnes, co se dá dělat, naučím běhat i jeho! Krásné jaro:-)
Jaroslava Králová
Královský maraton města Písku
22.4.2015