BOTY UŽ JSOU DNESKA TAK PROPRACOVANÉ, ŽE UŽ SKORO ANI NEPOTŘEBUJETE NOHU! 
Aneb, jak vlastně funguje lidské chodidlo.
Naše nohy nás celý život nosí. Chodidla jsou jedním z nejcitlivějších míst na našem těle. Přesto je tak málo vnímáme a často toho o nich málo víme.
Z toho vyplývají různé potíže. Fyzické i vnitřní. Problémy s klenbou, vbočené palce, zarůstající nehty, křečové žíly, potíže s kotníky, s koleny, s bederní páteří, vypouklé břicho nebo i pocity „odpojení“ a nestability v životě. Naše chodidla souvisejí se sebe láskou, péčí o sebe, pevnou základnou, stabilitou a radostí ze života.
Vše v tomto článku platí samozřejmě jak pro dospělé tak i pro děti.
Jak vlastně chodidlo funguje?
„Lidské chodidlo je stroj mistrovské konstrukce a umělecké dílo,“ napsal kdysi Leonardo da Vinci.
Je složeno z 19 svalů, 107 vazů a 26 kostí. Ne nadarmo tedy chodidla obsahují čtvrtinu všech kostí v našem těle.
Proč nám však naše nohy často nefungují? Odpověď je jednoduchá. Nepoužíváme je!
Herec Jaroslav Dušek pronesl: „Vyvíjely se čím dál tím lepší boty, které pěkně podepírají nohu. Podepírají chodidlo, krásně drží kotník, perfektní boty, opravdu. To už ani nepotřebujete nohu.“
A to je, bohužel, naprosto přesné…
Klenba funguje pod tlakem! Podepřete ji a začne se bortit.
Víte, jak funguje klenba, když ji vyskládá kameník? A viděli jste jej někdy, že by po jejím dokončení jakékoliv místo klenutého oblouku zespodu podložil? Ne a proč? Začala by se bortit. Klenba, jako taková, totiž funguje na bázi tlaku, který je na ni shora vyvíjen. Čím větší je tlak, tím blíže se jednotlivé kameny k sobě semknou, to je způsob jakým klenba plní svoji funkci. Vypodkládání nožní klenby nevede k nápravě plochých nohou, je tomu právě naopak.
Když něco na těle nepoužíváme, ochabne to a degeneruje!
Představte si, že byste svoji šikovnou a tolik citlivou ruku začali zavírat na 10 (nebo i 12 či 15) hodin, každý den, do neforemné, tlusté „krabičky“, která by navíc byla menší než Vaše ruka samotná. Po několika měsících byste pozorovali znatelný rozdíl v citlivosti, tvaru, šikovnosti i celkové funkci Vaší ruky. Prsty by se Vám zkroutily, svaly ochably, kůže by zbledla, dost možná by Vám ruka začala zapáchat podobně jako některým nohy. A nejen to, bylo by to znát i na rozvoji a síle Vašeho předloktí, síle a mobilitě ramene, tvaru a kondici Vaší hrudní i krční páteře.
A s nohou je to naprosto stejné! Většina v dnešní době vyráběných bot svým tvarem a pohyblivostí zcela neodpovídá přirozenému tvaru a funkci lidského chodidla!
A jelikož v těchto botách trávíme velkou část našeho života, vybírá si to svou daň. Vbočené palce, zarůstající nehty, zhroucené klenby, křečové žíly, problémy s kotníky, s koleny, s kyčlemi, s bedry nebo i s krční páteří, to vše často začíná u našich bot.
Věděli jste, že každoročně se zraní kolem 65-80% všech běžců? A věděli jste, že výzkumy ukazují, že čím dražší běžecké boty, tím větší procento zranění?
Chodidlo ve tvaru boty nebo bota ve tvaru chodidla?
Lidská noha je přirozeně široká, s prsty do široka roztaženými a oddělenými od sebe. Proč je tomu tak? Odpověď je jednoduchá: Stabilita!
Pro lepší vysvětlení si poodskočíme do říše zvířat.
Zvířata chodící po čtyřech netráví příliš času na jedné noze. Většinu času tráví na dvou a více končetinách naráz. Jejich základna opory (místo pod a mezi končetinami, o které se zrovna opírají) je tedy sama o sobě široká a nepotřebují prsty pro její rozšíření ani pro stabilizaci. Jejich končetiny bývají zakončeny malými oválnými packami či kopyty.
Oproti tomu zvířata chodící po dvou mají svou základnu opory podstatně menší (jen jedna nebo dvě končetiny naráz). Čím širší je základna, tím větší je stabilita a to je důvod, proč mají tyto druhy zvířat dlouhé, do stran rozestoupené prsty a široká chodidla. Naprosto stejně je tomu přirozeně i u člověka.
My dnes však kašleme na přírodní zákony, děláme si z nohou „kopýtka“ a ubíráme si tím stabilní půdu pod nohama. To s sebou nese určité následky. Abychom se vůbec udrželi na nohou, naše tělo si muselo najít způsoby, jak vyrovnat tento nedostatek opory, a tak jsme si začali vyvracet kotníky, kolena, bederní páteř, přetěžovat kyčle, atd.
Opírejte se o palec, jinak se rozlučte s podélnou klenbou, plochým břichem a přivítejte potíže s kotníky, koleny a bedry.
Chcete-li vytvořit podélnou klenbu, opírejte se o svůj palec! Palec je základním oporným prvkem našeho chodidla. K tomu, aby mohl správně pracovat a tím i budovat podélnou klenbu, se ale potřebuje nacházet ve své přirozené pozici.
A to je obvykle kámen úrazu. Klasického boty ji totiž většinou deformují.
Jak to pak následně vypadá v praxi? Nastíním Vám dvě nejčastější možnosti:
1. Bota je úzká, palec nemá potřebný prostor, a tak se stáčí dovnitř, pod ukazovák. Jelikož palec jako oporný prvek chybí, kotník se zbortí dovnitř a tím najdeme stabilitu. Vedle lámání kotníku je však tato změna polohy doprovázená také přílišným napětím kolene (z vnitřní strany), povolením vnitřního břicha a deaktivací hýždí.
2. Bota má tuhou podrážku a zvednutou špičkou. To nás nutí, abychom palec drželi nahoře a neopírali se o něj. Tělo tak musí najít stabilitu jinak. Přeneseme váhu o něco více dozadu (často více na vnější hranu chodidla), propneme koleno, vystrčíme zadek a prohneme bederní páteř. Následkem tohoto kompenzačního manévru velice trpí kolena, doslova si je totiž vyvracíme (lámeme). Takovéto propnutí kolene deaktivuje svaly a přetěžuje vazy, které jej přirozeně stabilizují. Po čase si tím kolena oslabíme a velice zvyšujeme riziko prasknutí kolenních vazů. (Troufám si tvrdit, že je to nejčastější příčinou prasknutí kolenních vazů.) To ale není vše. Vyvracíme si tím i bederní páteř, tlačíme na ploténky a deaktivujeme vnitřní břišní svaly. Ty ochabují a břicho ve spodní části „vylézá ven“. V neposlední řadě tím trpí také kotníky, kyčle či páteř krční.
Pokud se opřeme o svoje palce, naskočí podélná klenba, kotník, koleno, pánev se srovnají do správné polohy a zaktivují se hýždě i vnitřní svaly břicha.
Stlačené prsty alias kam se poděla příčná klenba?
Prsty potřebují svůj prostor! V klasických botách jsou prsty často zmáčknuté, skrčené, zvednuté. To vše jim brání vykonávat jejich přirozenou funkci, reagovat na podněty zespodu, stabilizovat, chápat se a při tom budovat příčnou klenbu. Ruka je tady opět výborný příklad. Nasimulujeme si, co se děje s našimi chodidly v botě. Stlačíme prsty k sobě, skrčíme je a trochu nadzvedneme. Ihned je patrné, že příčná klenba se vypne.
Všimněte si, jak vylezou kůstky, které jsou její přirozenou součástí. Na ty pak šlapeme, mačkáme si je, tvoří se okolo nich mozoly, tlačí nám na nervy a nemůžeme chodit. Toto je opravdu častý problém (v pokročilejší fázi projevu). Především ženy nosící lodičky budou moc dobře vědět, o čem mluvím, ale těmito potížemi trpívají i muži.
Naopak jakmile prsty roztáhneme do jejich přirozené šířky, klenba nám opět nádherně naskočí. Je to opravdu jednoduché.
Roztáhnout a "chytit", to je to, co naše nohy potřebují a také způsob, jak posilovat a vybudovat si stabilní příčnou klenbu.
Vnímejte svoje nohy, opírejte se o svoje palce…svět bude o něco barevnější a radostnější 😀
(c) Matyáš Kozma, 2016. Článek smí být dále šířen a kopírován pouze v neupravené a nezkrácené podobě a pro nekomerční využití. Podmínkou je uvedení autora a zdroje článku s aktivním odkazem.